Bolest
Náš příběh začal poněkud ve zvláštních podmínkách.
Oběma nám vyhořel vztah a naše cesty vedli přímo
do neznámých vod, které lákali nás tak moc,
že jsme k sobě našli cestu a zažili tolik příhod.
Jedna vzpomínka vedle druhé, jak už to bývá,
jenže nikdy netušil bych, že to půjde až tam do pekla,
kam může jenom ten, kdo si štěstí nevybírá,
kočko, věř mi, že teď hodně těžko se mi o tom zpívá!
Ty jsi byla jedna z mála, která chápala můj život,
možná jediná, co zasvětil jsem do svých černých příhod!
Holka pro všechno, super kamarádka s vlastním světem,
která neřešila, že se občas chovám jako kretén!
A mě nerozumí tolik lidí, asi proto,
že mám také vlastní svět, co se nedá závidět,
jenže nestydím se za upřímnost, když Ti říkám, že
v tomhle světě náhle chybíš, víš, že já postrádám Tě!
Jen si vzpomeň na prosinec, na ten vánoční čas,
na ten večer, který navždy všechno změnil v nás!
Já se bál a tak se ptal, že jsem do ucha zašeptal,
zda se nezměnilo nic, a pak se smutně pousmál!
Ty však neřekla jsi nic, voda tekla do sklenic,
aby uhasila žízeň v temném bytě bez hranic.
Další ráno, venku zima, honem, šup do rukavic,
od té doby už to není, co to bylo, je to pryč!
Kam se ztrácí, kam utíká, proč odchází kočka divoká?
Zda-li nosí v sobě kluka, co byl jedenkrát tím, koho měla ráda?
Zda se vrátí, pro co dýchá, když odchází kočka divoká?
Možná její cesta s tímhle klukem neskončila by asi tam v ráji.
Náš příběh začal poněkud ve zvláštních podmínkách.
Oběma nám vyhořel vztah a naše cesty vedli přímo
do neznámých vod, které lákali nás tak moc,
že jsme k sobě našli cestu a zažili tolik příhod.
Ale teď je všechno jinak, už to není jako dřív,
už jsi prostě trochu jiná, nevím, jak to sakra říct,
začínám Tě ztrácet a co hůř, už Tě nedokážu chápat,
i když chci a z toho probouzí se ve mě pláč!
Kotě, vyslyš prosím tyhle řádky ještě aspoň chvíli,
přece musíš uvnitř sebe sama mít tu spoustu síly,
která rodí se v Tvém srdci, když mu nedokážeš říkat,
kteří lidé ve Tvém světě s tím srdcem dokážou hýbat!
Já byl možná jeden z těch, co občas neuměli mlčet,
jenže stále nosím tajemství, co nikdy nevynesu na svět!
"Přátelé až za hrob, takový jsme Ty a já!"
Tohle heslo zemře s námi, na tohle Ti přísahám!
Já moc dobře vím, že přátelství je jako zlatá nit,
kterou, když jednou přetrhneš, tak jí sice můžeš spojit,
ale uzel už tam zůstane a neuděláš nic,
když činíš se do skonání, bolest neodejde pryč!
Neodcházej prosím pryč, vždyť pořád jsme to Ty a já,
pořád jeden Verus MC a jeho kočka divoká!
Nerozlučná dvojka, co chodí na B52,
symbolika, která nejvíc vystihuje nás dva!
Kam se ztrácí, kam utíká, proč odchází kočka divoká?
Zda-li nosí v sobě kluka, co byl jedenkrát tím, koho měla ráda?
Zda se vrátí, pro co dýchá, když odchází kočka divoká?
Možná její cesta s tímhle klukem neskončila by asi tam v ráji.