Stalker
VERUS:
Venku svítá, otvírám oči,
teď zas pokusím se dohnat, co jsem zameškal v noci.
Vybíhám, jak střela, tou je posedlost v mém srdci,
nezjištně se plížím, hrou je tenhle život, který nechci.
Zvědavost a žal, jen prostě nikdy nepřiznám si,
že jsem omámen a často slídím kde jsi, co jsi.
Při tom pomyšlení v těle praskají mi kosti,
co se stane potom? aa? Já raději už vědět nechci.
Odmítán tou, co uzavřená v mojí duši,
možná mi chce něco říct, já neznám odpovědi všechny.
Na dobrou noc jí bombarduju smsky.
Modré z nebe chci jí dát, jen neustále padám z cesty.
Ne, není to hra, jsem tak zmatený,
nedoprovází mě víra, nohy zkřížený,
jsem knockoutován na kolena!
Asi dělám mnoho chyb, jenomže nevyznám se v ní, ach.
Znám jí v tomhle temným městě ze všech nejdýl,
miluju jí, jenže stále mám jen bouli,
nevynechal den, kdy bych se nerozkrájel.
Postarám se o malý, to potom budu asi králem.
Stává se mi občas, že bývám pochválen.
Já vím, co má tolik ráda. Blázen!
Nosím dárky, prsteny a pořád není toho dost,
už stáhla ze mě kůži, život s ní je paradox!
DIVOKÁ KOČKA:
Nevím co s tebou, já nemůžu s tebou žít,
jenom jak je pravda, nechtěj si to blbě vzít.
Možná je ti dávno jasný, co to může způsobit,
bylo toho trochu moc, už přichází čas odejít!
Jenom vzpomínej na události věčný.
Až zas budeš volat tátovi, že prodáš Fabii.
Nevydírej mě tím prosím, přestaň pořád dělat kraviny!
Buď chlap a nestěžuj si u Martiny!
Nechápu, že z tebe stal se takovej stalker,
nemůžeš se upírat pořád na jednu holku.
Smrtí vyhrožuje jenom chudák, copak jsi?
Jak dlouho ti prochází, že otvíraj ti sousedi?
Nevím, proč chceš mlátit lidi, co jsou v našem okolí?
Přestaň nám lézt na balkon a chovej se jak dospělý.
Když tě ignoruju, tak nejspíš s tebou fakt mluvit nechci.
Chceš poslouchat za dveřma? Tak si energii šetři!
KOČKA A MATATA:
Znáš jí v tomhle temným městě ze všech nejdýl,
miluješ jí, jenže stále máš jen bouli,
nevynechal den, kdy by ses nerozkrájel.
Postaráš se o malý, to potom budeš asi králem.
Stává se ti občas, že býváš pochválen.
Ty víš, co má tolik ráda. Blázen!
Nosíš dárky, prsteny a pořád není toho dost,
už stáhla z tebe kůži, život s ní je paradox!
HAKUNA MATATA:
Ách jo, jsi tak posedlej, nevím, o čem s tebou mluvit,
když mi o ní pořád básníš, ne, ty nejsi básník!
Nejradši se chodíš prát a neřešíš zda je to kamarád.
Posedlej stalkere!
Pokaždé jen já, já, já, nenecháš si poradit,
možná jeden z důvodů, proč ostatní odešli!
Kvůli tomu musíš pít? Nedělej furt píčoviny!
Desetkrát se omlouváš, jenom nevidíme ty činy!
Jakej smysl má, když jen tak sebereš nám auto?
Odpojenej chladič, příště trochu mysli, troubo!
Kolem nás jsou lidi, co tě sere?
COO JEE?
VERUS:
V základech vstřícnosti asi máš hochu trochu prostoje!
HAKUNA MATATA:
Tak si vezmi, co jsi dal, před nedávnem daroval.
Existenční pojistka, pod kterou ses podepsal.
Nevolej mi pořád, když tě ignoruje ona!
Postav se na nohy, nedělej ze sebe vola!
SBOR:
Znáš jí v tomhle temným městě ze všech nejdýl,
(Znáš jí v tomhle městě nejdýl)
miluješ jí, jenže stále máš jen bouli,
nevynechal den, kdy by ses nerozkrájel.
(nevynechal, nerozkrájel)
Postaráš se o malý, to potom budeš asi králem.
Stává se ti občas, že býváš pochválen.
(Stává se ti, že pochválen)
Ty víš, co má tolik ráda. Blázen!
Nosíš dárky, prsteny a pořád není toho dost,
už stáhla z tebe kůži, život s ní je paradox!