Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vymítám sám sebe



Už je to dlouho.
Tak dlouho to trvá.
Celé to prokletí.
Všichni ti démoni uvnitř.
Tolik nenávisti.
Tolik bolesti.
Tolik šancí, které jsem ztratil.
Všechen ten čas.
Zůstala pouze víra.
Musím to udělat.
Vykřičet tu modlitbu.
Zničit všechno a všechny ty bytosti z pekel, které mě provází už celé roky.
Naděje je ten důvod, proč vymítám sám sebe!

Jsem ročník '87 narozenej v Praze, ano.
Je to 28 let a ještě není to tak dávno.
Za tu dobu ušel jsem kus cesty.
Jako dítě celkem dobrý,
ale ty časy jsou pryč, však víte.
Přehoupne se to a život začíná až poté,
co pochopíte jeho smysl, je to fakt hrozné,
za jakou cenu. Co se všechno musí stát.
Když zjistíte, že s osudem si nelze hrát. Ne!
Kolik lidí se mě ptá a já jim nedokážu lhát.
Je mi to líto, já to takhle vážně nechtěl.
A ani nikdo z vás. A kdo to do té doby věděl?
Ten kdo naslouchá a kdo mě má aspoň trochu rád.
Je mi to jedno, že nechcete při mě stát.
Nepotřebuju vás k životu, mám svojí hlavu.
Mám svojí cestu, kterou kráčím, neztracen v davu!

Hodně mluvil jsem, zatímco vědomí mé spalo.
Vysypal jsem ze sebe nejspíš všechno, co se stalo.
Člověk nevěří, jak druhý vnímá moje slova.
Já bych čekal přítěží, jenže to slyšel někdo shora.
V tváři andělů teď vidím pokoru a soucit.
On mě nesoudí. Mám dojem, že jsem znovu procit.
A teď vymítám sám sebe, abych mohl otevřít oči,
zanechal jsem odkazy, které se udály té noci.

Sedím v prázdné místnosti a pouze přemýšlím.
Nejde na to přestat myslet. Ne teď. Je to moc čerstvé.
Nevím, jak dlouho jsem o tom mluvil.
Ale ráno bylo všechno jinak.
Přesto tak stejné, jakoby nové.
Byl u mě anděl?
Je to hodně zrádné.
Propadl jsem aroma.
Přišel jsem na chuť kvalitnímu vínu.
A potom jsem vypnul.
Já nevím, kdo mě nutil mluvit.
Ale teď už vím, že je pozdě!

Hodně mluvil jsem, zatímco vědomí mé spalo.
Vysypal jsem ze sebe nejspíš všechno, co se stalo.
Člověk nevěří, jak druhý vnímá moje slova.
Já bych čekal přítěží, jenže to slyšel někdo shora.
V tváři andělů teď vidím pokoru a soucit. On mě nesoudí.
Mám dojem, že jsem znovu procit.
A teď vymítám sám sebe, abych mohl otevřít oči,
zanechal jsem odkazy, které se udály té noci.